Am I fake?

2. listopadu 2016 v 19:33 | Beatrice |  Thoughts
Hello darlings.
Strašně mi na mně vadí jedna věc. Tedy, vadí mi na mně hodně věcí, ale je tu jedna věc, kterou si uvědomuji nejvíce ze všech a stejně s ní nedokážu nic dělat. Ano, vy si možná řeknete, "Když se chce, všechno jde," ale jakoby si můj mozek nechtěl nechat poručit. Strašně mě nudí moje ve škole. Asi všichni ví, jak to ve škole vypadá. Někdo možná stále dodržuje školní docházku, někteří už pracují. Ovšem všichni školu známe z vlastní zkušenosti.

Moje osobnost ve škole je bez pochyby extrovertní, vysmátá a upovídaná. Směju se každé, s prominutím, blbosti a s kamarádkami pomlouváme učitele. Skoro si ani nevzpomenu na svoji druhou osobnost, introvertní. Černá barva, sluchátka v uších, nos v knížce a znepřístupněna všem smolařům, kteří se na mě pokusí promluvit. Je to snad přetvářka? Dělám snad to samé, kvůli čemu ostatní lidi odsuzuji; přetvařuji se snad? Neřekla bych.

Ona přetvařuje přetvářka a přetvářka. Přetvařovat se dovede každý. Neříkejte, že jste nikdy nikomu neřekli "Je mi fajn," i když se vám chtěo křičet, nebo vám prostě jen fajn nebylo. Potom je ještě přetvářka. Před každou osobnou, kterou potkáte, máte jinou osobnost. Před rodiči jste slušní, před kamarády drsní a před osobami jiného pohlaví (pokud to zrovna také nejsou kamarádi) plaší a stydliví. Je to příklad, někdo to může mít úplně jinak. Každopádně bychom měli mezi těmito dvěma typy přetvářek umět rozlišovat. (Teď se omlouvám za tu druhou osobu, je to hodně zjednodušené a jen příkladově popsané.)

Abych se vrátila k mé osobě. Chtěla bych být pořád stejná. Ve škole dokonce i samu sebe oklamu, nikdy bych do sebe neřekla, že až přijdu domů, bude ze mě naprosto nešťastný tvor, který zná jen vlastní sluchátka. Doma to na mě prostě všechno dopadne. Co všechno? Sama nevím. Možná to, že jsem z vlastního života nechala odejít někoho, na kom mi moc záleželo a stále záleží. (O téhle osobě více v jiném článku, hodně se bude vyskytovat v rubrice memories.) Možná to, že chci pro určité lidi něco znamenat, ale jak bych mohla něco znamenat pro lidi, když nic neznamenám pro sebe? Spoustu nevyřčených otázek s žádnou odpovědí, které hledám. Ano, hledám ty odpovědi, ale nenacházím. V sobě nacházím jen živořící osůbku s nulovým sebevědomím. A ta na tavéhle odpovědi nestačí.


 

Write about me, sometime.

29. října 2016 v 20:35 | Beatrice
Hello darlings.
Ráda bych vám představila sebe a svůj blog. Já jsem šílené stvoření s pesimistickými i optimistickými chvilkami, velkým potenciálem na maléry. Jsem člověk, který se nad debatou nebo nad prezentováním svého názoru tak rozvášní, že někdy i zapomene, co přesně za názor to odprezentovat chtěl. Moje osobnost má několik pater a několik kategorií v každém. Někdy jsem typická dospívající holka, jindy se můj život z typickosti naprosto vychýlí. A přesně tuhle bláznivou a šílenou osobnost bych chtěla přenést do svých článků. Možná to někdy nebude dávat smysl, možná to nikdy nebude dávat smysl, ale tohle jsem prostě já.

Jsem tak složitá, že mou osobnost vylíčit v jednom článku nejde, ale ještěže tak. Jinak byste o mě všechno věděli už teď a neměli byste potřebu číst dál mé články. Třeba tu potřebu nemáte ani teď, třeba nemáte ani chuť... V tom případě hodně štěstí do života. Koho snad mé psaní zaujalo, koho jsem snad zaujala , ta malá, nicneznamenající holka, budu ráda za všechny komentáře a přečtení. Odteď. Odteď je tohle můj vesmír.

light, stars, and night image